Zloději obálek

Dohrál mi hlas noční kazety
po sobě tvoje rty stopy si zametly
a jen flamendrák odpísk další třetinu
Čeká ho kdejaký nádraží
hádám, kam všude se odváží

a kam prchají
takoví milenci na dálku

co ukradnou kdejakou obálku
kam asi prchají

Jsi běloba pout, znáš nemálo fint
jak z veselých přímek mít smutný labyrint
Jsem tvůj poslední kout a je na mně znát
že nemám tě shánět, mám jenom psát

Trpím jak přízraky nemocnic
po sobě že nechcem pomalu vůbec nic
úplně stačí, že jsme se ocitli
Dopisy pálí jak zaživa
voda je smutná a dojemně snaživá

břehy to skrývají
kdyby tak pro nás byl útulek

nebo formulář magických formulek
břehy to skrývají

 

Jsi běloba pout...


Cítím, že něco je v pohybu
tajemství posvátných měsíčních odlivů
zklamaní ptáci mizí do krajin
Ještě mi prolétnou kuchyní
výčitky z nás dvou mít nemíní

co taky čekají
na zlato, co padá od rybek

na vzdušný, nesmělý polibek

co taky čekají

 

Jsi běloba pout...

 

Hudba: Tomáš Poláček

 

 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode