Sedíme u rozlitýho stolu nad vzduchoprázdnou lahví,
jsme douškem světobolu nahlí,
nálada se drolí, znuděná a krásná.
Letěla jsem za tebou na rozvrzaným kole,
slova někdy drhnou jako neoraný pole.
Léčíme si rány na invalidním linu, stropy taky maroděj',
je třináctýho pátek, na tu story v kinu ani milenci už nechoděj',
počítáme mince, bůhvíjakej úvěr, sladký ticho kraluje,
studenej večer venku poletuje...
Chybí nám tak sto pět dní a dvě koruny pade,
už i v iluzích se krade,
s rozevlátým gestem vedle u stolu to slaví.
Tam na mostě Legií, jak schody vedou k parku,
zabavím tě magií a světly od oharků.
Léčíme si rány na invalidním linu, stropy taky maroděj',
je třináctýho pátek, na tu story v kinu ani milenci už nechoděj',
počítáme mince, bůhvíjakej úvěr, sladký ticho kraluje,
studenej večer venku poletuje...
Už máme v tom unaveným listí ušoupaný boty,
až to zrezlý ploty zjistí,
zbarví tvoje vlasy taky, a pak se v šeru ztratí.
Pod přiopilou lucernou na co si to hrajem',
s tou tuctovou sklenicí je to hollywoodskej závěr.
Chodíme se líbat před vypuštěný kina, kam diváci nechoděj',
kalifornský pusy u reklamy na eskyma tomu listí nevoněj',
počítáme mince, bůhvíjakej úvěr, sladký ticho kraluje,
studenej večer venku poletuje
Hudba: František Stralczynský