Drží se pod paží, domů se vedou
domov je nádraží s čekárnou hnědou
hnědou jak funebrák, co smůlu nosí
po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí
Prostřený stůl, do rány sůl
a padání víček a hodin co tikají
Svědek se červená a matky blednou
věrná či nevěrná, tak ještě jednou
naposled se vás ptám z lásky či bez ní
někdy vše spálí mráz a hudba nezní
Z kamarádů jen přátelé
a dohadům po třídě poslední zvonění
Jeden se obhájí, odvahu sbírá
s ničím se netají, límeček svírá
a schody po dvou sotva je vnímá
letí tou chodbou, rád zapomíná
Na prostřený stůl, života půl
a padání víček a hodin, co tikají
Zpráva je úřední, taky tak studená
ulice polední, pustá a znuděná
už ji to nebaví, padat jak kamení
lidi se nezdraví, smutní a znavení
Hudba: František Stralczynský