Chodím tím parkem snad po sté
po sté se nad vodu nakláním
někdy jsou věci tak prosté
že se jim ani nebráním
nový den shledá nábřeží bledá
a mě se zeptá
Kdo jste
Jsem ruce podzimem zkřehlé
a víčka únavou opuchlá
a vlasy ty lány slehlé
a duše němá a ohluchlá
Tím chladným kouzlem mě vábí
na třpytky bezpočtu hvězd
zůstanu pod nimi slabý
vábnička třpytivých měst
ve vodách divokých ten cizí smích
jak čtvrtý rozměr mě stráví
Jsem tím kým jsem býval
budu to ještě já?
Zatím jsem se jen skrýval
anebo se mi to zdá
Na lince včera i dneska
hluchý tón v telefonu mám
proto ta němá groteska
proto se nevím koho ptám
v seznamu není
obraz se změní
a ona zůstává hezká
Hudba: Tomáš Poláček