Polykám nasucho a zahřívá mě dech
říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech"
vždyť zase nepřijde a budu si plést
rafičky hodinek a ulice měst
nikdy nic neřekne a nechce si číst
když poštou posílám jí za listem list
a kdyby viděla, tak bude se smát
jak růže kradený strkám za kabát
Poslední kabriolet
jsem já a je mi sto let
jsem křeslo s tíhou hosta
od jedné sčítám do sta
poslední Juan jsem Don
zvon zvoní don-diri-don
a hvězdy nad mou hlavou
střídají levou-pravou
Zůstávám sám nad sebou v údivu stát
z jakých že dálek lze mít někoho rád
někdo by plakal, jiný do něma pil
někomu v počítači náhodou zbyl
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her
vždyť každá víra staví do prázdna most
a spadlých mostů, těch už bylo dost
Poslední kabriolet...
Hudba: Jaroslav Samson Lenk