Polykám nasucho a zahřívá mě dech říkám si:"Tak už toho jednou provždy nech" vždyť zase nepřijde a budu si plést rafičky hodinek a ulice měst nikdy nic neřekne a nechce si číst když poštou posílám jí za listem list a kdyby viděla, tak bude se smát jak růže kradený strkám za kabát Poslední kabriolet jsem já a je mi sto let jsem křeslo s tíhou hosta od jedné sčítám do sta poslední Juan jsem Don zvon zvoní don-diri-don a hvězdy nad mou hlavou střídají levou-pravou Zůstávám sám nad sebou v údivu stát z jakých že dálek lze mít někoho rád někdo by plakal, jiný do něma pil někomu v počítači náhodou zbyl možná nás dělí jen pár směšných pater a je to něco jako pravidla her vždyť každá víra staví do prázdna most a spadlých mostů, těch už bylo dost
Poslední kabriolet...
Hudba: Jaroslav Samson Lenk