Poslouchám, jaký byste chtěli svět
sedím stranou a trochu závidím
pokud je tady co závidět
vám se zdá skvělý, v tom šeru ho nevidím
Generační problémy nám zestárnou
o penzi si nesměle říkají
úlohu já nehraju pražádnou
tak jenom upíjím a už se ani nedivím
Jiní mi život mapují
legendou je ubrus politý
a život hluboký jak oceán
každý na něm sám a sám
Zrození potomků je jim útěchou
ve vínku špatné svědomí
jen aby už nebylo pod střechou
už se jich netýká, a tak o něm nemluví
Odsuzují hlavy plné nápadů
ubližují víc než všichni ostatní
popelník je rázem plný dohadů
kterým jsou všichni poplatní
Hlava mi klesá únavou
možná za to ani nemohou
že se léty takhle promění
a tak každý vede jen tu svou
okouzlen tou vlastní proměnou
říká tomu umění
Hudba: František Stralczynský